Horní hrad
STRUČNÁ HISTORIE A STAVEBNÍ VÝVOJ HRADU A ZÁMKU
Počátky hradu Hauenštejnu nejsou dosud plně objasněny. Rozbor místního jména Hauenstein, vzniklého z tvarů Haue (tj. motyka, sekera či palice) a stein (skála, v přeneseném významu hrad) v sobě odráží skutečnost, že v okolí hradu probíhala těžba. Jeho poloha střežící soutěsky Ohře na pomezí Loketska a Žatecka v blízkosti saských hranic byla navíc velmi výhodná. Posádka hradu pohledově skrytého za zvlněným terénem mohla úspěšně ovládat pohyb na řece i v jejím blízkém okolí.
Dosud se předpokládalo, že hrad vznikl jako královský v pásmu pohraničních opěrných bodů panovnické moci zdejší oblasti ve druhé polovině 13. století, a to buď za Přemysla Otakara II. či jeho syna Václava II. Ovšem nelze ani vyloučit možnost, že jej založil jeho první známý držitel, loketský purkrabí Mikuláš Winkler. Ten hrad držel snad kolem roku 1320, ovšem záhy jej postoupil klášteru v Doksanech, který tu v okolí vlastnil několik vesnic, mj. Velichov, Jakubov a Krásný Les. Doksanský klášter přenechal hrad Hauenštejn i s příslušenstvím 23. ledna 1336 českému králi Janu Lucemburskému výměnou za poplužní dvůr ve Velichově. Hauenštejn poté patřil dvě desetiletí ke královskému majetku. Jelikož statek patřící k hradu byl velice skrovný a ve výše zmíněné listině z roku 1336 se dokonce neuvádí ani jeho rozsah, královská komora jej hodlala zvětšit. Karel IV. proto uzavřel 17. října 1357 smlouvu s postoloprtským klášterem a za statek Libočany s mlýnem na žateckém předměstí a dalším majetkem od něho získal vesnice Boč, Hrachovovou, část Stráže, Vykmanov, Srní, Ondřejov, Hrzín, Osvinov, Smilov a další pozemky. Ty následně připojil k Hauenštejnu, k němuž po dlouhou dobu patřily.
Náhledy fotografií ze složky Horní hrad